PEČU A VAŘÍM PODLE BLOGEREK I. - SLADKÉ

Zkoušet nové recepty mě hrozně baví. A když už si poctivě odpírám většinu sladkého z obchodů, péct nejrůznější sladké dobroty mě baví dvojnásob. A tak jsem dala dohromady pár věcí, do kterých jsem se v poslední době pustila, a to i s odkazy na původní recepty od několika českých blogerek. Protože se teď moc často neozývám, bude to dlouhé, mám toho hodně v zásobě. 

A když už jsem u toho sladkého pečení, nevím, jestli vás Vánoce štvou, jestli se na ně těšíte nebo ne, ale pro mě je celé období adventu nejkrásnějším obdobím v roce /prosím, ať v prosinci začne sněžit/ a nemůžu se dočkat, až budu zkoušet recepty na zdravější verze vánočního cukroví.

NA NÁKUPU IV.

Co jsem v poslední době ulovila v regálech? To, že jsem vyzkoušela další druhy Nominy už asi nemá cenu zmiňovat. K jáhlové a vícezrnné jsem stihla zlikvidovat taky pohankovou a dochází mi špaldová. Myslím, že mi zbývá ochutnat už jen ovesnou a rýžovou. Hurvínka na krabičce nepotřebuji :) Takže až celou řadu dojedu, nejspíš si objednám rovnou celé 5 kg balení, protože tyhle kaše se u nás ve spíži prostě dlouho neohřejí. A po procházení e-shopu Nominal se obávám, že jestli k Vánocům dostanu nějaké peníze, vím, kde hned na začátku ledna skončí...

Ale teď už k prvnímu nákupu. Do Lidlu chodím pro ovesné vločky pravidelně a často. Navíc s přihlédnutím k poměru chuť/cena jsou u nás doma bezkonkurenční. Teprve teď jsem si ale všimla kilového balení müsli. Obsahuje několik druhů celozrnných vloček, asi 3 druhy ořechů ( i když na ty aby si člověk vzal občas lupu), různá semínka, třeba lněná, plátky kokosu a hodně hodně rozinek. S cenou někdo mezi 40-50 Kč, nevím už přesně, je to příjemná snídaňová nebo svačinová změna.

SALÁT Z ŘAPÍKATÉHO CELERU

Po kratší pauze jsem se konečně dokopala k novému článku. Poctivě sbírám nové recepty, poctivě peču, vařím, cvičím. Na úvod fotka chleba, o kterém jsem minule psala a který jsem hned po pár dnech nakonec pro velký úspěch pekla znovu. A taky salát, na který se tu objeví recept. 

6. 10. - DEN CHLEBA A CUKETOVÝCH BUCHET

Tak jsem si říkala, jak takhle při neděli upeču domácí žitný chleba, a jak to tak vypadá, upekla jsem místo toho cihlu. Chtělo by to změnu, říkala jsem si, když jsem odvrátila zrak od receptu na chleba, který mně nikdy nezklamal, vždycky se povedl a nedělal problémy. Ne, zkusím nějaký další. Tentokrát jsem ho napatlala i do nějaké formy na pečení. Takže mi tam samozřejmě půlka zůstala přilepená a ven to nechtělo ani při tradičním "bábovičko, poveď se mi" za zvuků bušení vidličky do spodní části formy. Nakonec přeci jen vypadl. Kůrku má krásně křupavou a uvnitř se zdá být taky v pořádku. Neměla jsem odvahu ten výtvor vyfotit, uvidím ráno, jestli se dá alespoň jíst. Ale trochu mu věřím. I když možná bude potřebovat vysokou vrstvu žervé a bohaté obložení....

Jinak jde o chleba upečený pomocí žitného kvásku, na který jsem omylem narazila při jednom brouzdání po zdravé výživě. Podle receptu na zadní straně obalu se jen smíchá za sucha s žitnou moukou, solí, droždím a vlažnou vodou. Dvě až tři hodiny kyne, skoro stejně dlouho se peče a je to. 

V ŘÍJNU MRÁZ A VĚTRY - LEDEN A ÚNOR TEPLÝ a TAKY KUŘE NA BANÁNU

Tak se mi zdá, že tady víc píšu o počasí než o cvičení a jídle. Tak aby se neřeklo, dneska tady bude všechno. Ale nezmiňte počasí, když i přes tu ohromnou kosu, co je venku, na vás od rána do večera vykukuje sluníčko. Takovýhle podzim se mi líbí. Nevadí mi tak ani nasadit na záda batoh a jít do tři čtvrtě hodiny vzdáleného Kauflandu pro dvě skleničky arašídového másla PEO. Hold jinde ho nemají a taková procházka zbarvenou alejí...Až jsem si z toho musela koupit tyhle podzimní ponožky :D

Né, opravdu mi není třináct...ale ty ježci...!

KRABIČKOVÁNÍ aneb SVAČINY A OBĚDY VE ŠKOLE, V PRÁCI, NA CESTÁCH

Snažit se žít zdravě s sebou nese jedno dilema. Co si pořád brát za jídlo, aby se to za a) nepřejedlo; b) nevylilo do tašky; c) nemuselo ohřívat; d) nechutnalo po dni obouchávání v krabičce jako blivajz.

A protože musím myslet za dva a každé ráno si přivstat, vymyslet co bude, udělat, zabalit a poslat s tím gurmána do práce - to tedy dá práci. 5 dní v týdnu 10 měsíců v roce. A to nepočítám, když se někam jede na víkend. Ale on i půldenní výlet stačí. Už teď přemýšlím, co všechno mě u plotny čeká, až za 14 dní pojedeme na 3 dny do sklípku a na pouť mezi vinicemi. To bude teprve fuška.