PEČIVO

Nevím jak vy, ale já bych se pečiva nemohla nikdy vzdát. Jako největší čokoládový a sušenkový závislák jsem Milku nepozřela už několik týdnů a sušenky, tyčinky a jiné cukry a tuky napěchované dobroty už ani nepamatuju /kecám, pamatuju, bylo to před měsícem a kousek těsně před tím, než jsem se vrhla do čisté stravy/. Nechybí mi to. I když občas u pokladny zaslintám, když tam mají v akci Kinder Bueno a říká Vem si mě, jednou se to nezblázní, chceš mě! Odolám. Ale pečivo jím i několikrát denně. Je však důležité vybírat, zkoušet a experimentovat třeba i s pečením vlastního.

Ukázka toho, jak jsem pečivo jedla a jak ho jím teď. Nejde o "nátěr a obložení", ale pečivo samotné. Žádná převaha bílé mouky, žádné obarvené pečivo tvářící se jako zdravé, tmavé a plné vlákniny a vitamínů.

Z toho, co jsem se zatím naučila o pečivu vím, že si musím dávat velký pozor na to, co kupuji. Často je možné najít v obchodech jen pečivo z bílé mouky, případně tzv. "obarvené". Věřte, že tím svému tělu nedodáte nic, co by si zasloužilo a potřebovalo. A může se to skrývat za libozvučnými popisky jako "multizrnné, vícezrnné, cereální, fitness". Je taky nutné zbavit se přesvědčení, že když je chleba/rohlík/houska/něcopečivovatého tmavé, hned to bereme jako zdravé. Pozor na to. Třeba takové oblíbené křupavé kaiserky, které jsem dřív kupovala v Bille, byly rozpečené, pšeničné, obarvené housky, které mi rozhodně žádné živiny nepřinesly. Pokud nevidíte složení (jakože nevidíte, protože u nebaleného pečiva se většinou složení neuvádí), nevíte, co dáváte do košíku. Mělo by být napsáno alespoň "celozrnné", když už nic lepšího. Případně ještě žitné nebo alespoň žitno-pšeničné, což značí, že by žitná mouka mohla být v převaze, což je stav, který chceme. Jenže i celozrnné žitné nebo žitno-pšeničné může být plné éček a různých stabilizátorů. 

Oblíbila jsem si moskevský chléb z žitné mouky. V jednom obchodě ve městě ho i s poctivým složením pořídím kolem 20 korun. (Pozor, například v Bille jsem ho taky našla, ale obsahoval plno éček, což mi přišlo zbytečné).

I když víte, že na prvním místě je v pečivu žitná mouka, je škoda, že se tam pak objevují emulgátory a různé "zlepšovače" mouky, chuti apod. Domácí pečivo se bez toho v klidu obejde.

Jistotou mohou být proto balené chleby, takové ty vaukované, které smrdí jako starý kozel a na chuť nejsou nic moc ne každého zaujmout svojí vůní a chutí, řekněme :) Většinou jim ale můžeme věřit. Navíc dlouho vydrží, takže doma můžeme mít vakuovanou zásobu, kdyby přišla potřeba pečiva a nic jiného nebylo při ruce. A navíc zadruhé, když se to správně "natře a obloží", tak tam vlastně ani ten chleba není cítit.

Pravděpodobně nejlepším řešením je upéct si pečivo vlastní. Vím, co tam dávám, jak jsem ho připravila, můžu si ho udělat na tisíc různých způsobů. S nejrůznějšími bylinkami a kořením. Čerstvému a voňavému pečivu z trouby se hold kupované nevyrovná.