O VŠEM, O NIČEM...A MOŽNÁ O POČASÍ

Taky na vás dolehl podzimní splín? Jak se ráno podíváte z okna, je zataženo, prší. Nejradši byste s sebou plácli zpátky do postele, přetáhli si peřinu přes hlavu a vylezli až za půl roku. Nějak se mi nechce cvičit, vařit, fotit to uvařené a nakoupené. Stejně to všechno nakonec udělám, ale ty votrávený xichty  nevlídné pohledy. Člověk si říká, jak moc s ním udělá jeden sluneční paprsek. To počasí je vůbec na hlavu. 

U nás na severu Čech na jaře nezelenají stromy, ale všechno se bělá, jak se tuny toho bílého svinstva snášejí k zemi. Když to sleze, prší. Fouká. Je zima. Pak jeden den neprší, nefouká a takovému dni se u nás říká léto. A takový den se koná každoročně. Jako pouť nebo jarmark. Většinou tak na konci července. Už jsem ale i slyšela, že v některých krajích tohle léto trvá třeba i celé dva dny. A za hranicemi prý třeba i celý měsíc! No to bych chtěla zažít. A jakmile skončí léto, tak od srpna až do Vánoc prší, fouká a je zima. Na Vánoce naštěstí ne. Víte, jak se zpívá to o Vánocích bílých a jak se na Ladových obrázcích děti koulují a sáňkují? Pff, tak to u nás naštěstí nehrozí. U nás zpívají ptáci, je patnáct stupňů a šajnující slunko to vytáhne i na osmnáct. Druhého ledna, jakmile začne škola a práce, samozřejmě začne foukat a pršet. Až do Velikonoc, kdy začíná sněžit a mráz to táhne na mínus dvacet. A zase čekat na léto...

Umět hrát na tu nástrojovitou věc, je to celý o mně :D

Ještěže mi teď náladu zvedl čerstvě upečený chleba, který si naštěstí nedovolil nepovést se :) Dneska jsem se navíc úplně náhodou dozvěděla, že mi vlastně začala škola :D No jo, poslední rok tam moc času netrávím. Čekám jen na začátek roku 2014, kdy si snad dodělám další státnice, dostanu titul a už se na tu blbou školu nebudu muset vrátit. Mám to teda do školy přes 250 km, takže nehrozí, že bych se tam hnala jen tak se pokochat :D Ale je to zvláštní pocit, vždycky jsem se strašně do školy těšila (jo, cihlama do mě), ale po prvním dnu jsem ji samozřejmě až do konce června nenáviděla :D Se začátkem školy se mi většinou vybaví krásný podzim, zbarvené listí, poslední teplé sluníčko, nakupování v papírnictví, které zbožňuju víc než zdravé výživy :D Je to vlastně docela hezký čas, i když ho zakrátko proklínám :) Teď jsem zrovna ve fázi, kdy nevím co. Co dělat, čemu se věnovat, kam směřovat. S obory na nic práci jen tak nenajdu, přežívám na brigádách, které nemám ráda. Nějak si poslední dobou říkám, jak moc bych chtěla být učitelkou v porovnání s tím, co mě čeká. Práce v kanclu, redakci nebo za kasou. Žádné dva měsíce prázdnin, jarňáky, podzimní, Velikonoce, Vánoce. Je mezi vámi nějaký pedagog? Svěřte se, uvažuju o tom, že se ve svých 23 letech pustím od podzimu pěkně od začátku na peďák. Mám to v hlavě hold dost nesrovnané. Ještěže když cvičím a jsem mimo, milovaná Jill na mě zaječí a jsem zpátky. Zakřičte na mě někdo! :)))

P. S. Jo, fakt se dá psát i o počasí. Jdu si dát peřinu přes hlavu :D Příště už o nedepresivním cvičení ...