JAK NA PŘEKÁŽKY V CLEAN EATING. IGNORUJU IGNORANTY

Včera jsem tu popisovala, jak jsem se dostala ke clean eating. Prostě z vteřiny na vteřinu. Bez přemýšlení. Bez pochybností. Naplno. A teď trochu do praxe. Začneme tím, jak si poradit s překážkami.

http://www.erinchapmanfitness.com/wp-content/uploads/2013/05/eat-real-food.jpg

Není to úplně jednoduché. Člověk si při vlastně úplně běžných činnostech uvědomuje, jak může být hrozně těžké dostat něco do pusy. Zjistila jsem, že když chci něco dělat opravdu poctivě a neuhnout ani jednou, potravinářský průmysl mi pěkně hází klacky pod nohy. Představte si, že jedete na výlet, třeba jen pár hodin. Vezmete si svačinu, kterou si doma připravíte, ale ta dojde a máte hlad. Míjíte ulice, míjíte benzínky. Tak co to bude. Mekáč, KFC, bageta s majolkou z benzínky nebo snad půlka prasete v motorestu? 

ŘEŠENÍ: Člověk musí plánovat hodně dopředu, když někam jede. S tím musí počítat. Prostě začne krabičkovat /jo, za chvíli ze mně bude krabičkářka, krabičková královna, vládkyně všech krabiček kulatých, placatých, vysokých......./ Naštěstí hodně potravin přežije víc než pár hodin cesty :)

S tím souvisí i taková "narušení" jako oslavy. Je super, když se sejde celá rodina, naložené maso na gril, napečené buchty, jednohubky, chlebíčky. Co z toho můžu? Nic. Maso je naložené v omáčkách s armádou éček, buchty jsou z bílé mouky, čokolády, hromady másla, ztužovačů, chlebíčky s turisťákem a salátem všechnoconikdonechcedámdosalátu, jednohubky taky. Všem to chutná, ke smaženým brambůrkům ideální kombinace.

ŘEŠENÍ: Zase je nutné přemýšlet dopředu. Chystají se brambory v alobalu s tunou kečupu, hořčice, gothaje, klobásy? Dám si na gril prostě vlastní brambory, sůl, pepř, plátky česneku. Taková opečená cuketa na grilu je vyloženě potěšení. Maso nemusím mít naložené v milionu omáček. Prostě ho hodím na gril čisté, dám si k němu cuketu a mlaskám si. A když se ostatní rozplývají po všem tom přecpávání nad kávou s výbornou buchtou s krémem? Tak si prostě upeču dopředu třeba celozrnný štrůdl. Kde je problém?

A na to zase navazuje další, většinou docela otravný, faktor. Lidi, co nechápou. "Jsi snad králík? Fuj, co to je. Co děláš, ti hrabe, ne, najez se pořádně a nedělej blbosti," jo, i takhle lidi reagují. Proč bych se před někým měla obhajovat kvůli tomu, co jím? Nikomu necpu, že si má udělat celerové brambůrky v troubě místo těch výborných v pytlíku od Lays, Bohemky a tak. Taky neříkám "fuj, co to jíš za sr*čky".

ŘEŠENÍ: Prostě ignorace. Já se nenavážím do tvého jídlo, ty to nedělej s mým. Konec. Tečka. Jill píše, že nemáme být ve stresu. Tak proč bych si lámala hlavu s nějakými otravnými řečmi o jídle, když vím, že se to snažím dělat správně.

A nakonec je nutné zmínit možná nejhorší překážku. Jak to vydržet, jak neodolat. Chápu to. Já jsem vždycky podváděla. VŽDYCKY. Ale teď, teď ještě ne. A to už je to víc jak 14 dní, co jsem se do toho pustila. A to zatím ani nevidím žádné pořádné výsledky, i když si denně dávám do těla během cvičení. Jak odolat těm buchtičkám, brambůrkám, svíčkové, ale i ovocným jogurtům, bílému rohlíku s máslem, knedlíku, cukru....

ŘEŠENÍ: Nechápu, jak je to možné, ale prostě na tyhle věci nemám chuť. Z toho plyne, že jediným řešením je prostě zkusit to. Mít všeho dostatek, vařit si chutně, ale zdravě. Jde to. Nikdy jsem neměla vůli nedat si něco zakázaného. Zmrzlinu bych jedla po tunách, čokoládu taky, Kofolu bych pila po hektolitrech. Teď jdu kolem obrovské cedule s krásnou vanilkovo čokoládovou zmrzkou a nic. Dala bych si? Asi ne. Prostě to to jídlo dělá za mě, odmítá tyhle věci. A pokud by to na vás přeci jen nefungovalo, ještě je tu ta snaha namluvit si, že když jsem to doteď vydržela, nerozhodím si přece hormony jedním prohřeškem. Hřešit totiž můžu i nepřímo. Upeču si celozrnnou buchtu s ovocem, namixuju si tvaroh s čerstvými jahodami, borůvkami, upeču si vlastní zdravé brambůrky v troubě. Všechno prostě jde, když se chce. Myslete na výsledky, na tu radost a ten pocit. Stojí to za to.

Příště už o tom, jak tenhle styl uchopit v praxi.